. JUSTIČNÍ KANÁL

JUSTIČNÍ KANÁL
... sledujte výkon práva v českých zemích ...

Svoboda slova po česku
aneb klasická kriminalizace nepohodlné osoby


Videosoubor spustíte tlačítkem "Play" v přehrávači

Znalecké zkoumání duševního stavu Luboše Patery privátním psychiatrem MUDr. Mališem, Děčín 5. 5. 2005
(video streaming, .wmv; 14 min)

Přepis zvukového záznamu rozhovoru Luboše Patery se znalcem MUDr. Mališem, Privátní psychiatrie Děčín, Maroldova 5, 5. 5. 2005


Luboš Patera: Dobrý den.
MUDr. Mališ: Dobrý den. Pan?
- Patera.
- Dobrý den. posaďte se.
- Těší mně, pane doktore. Můžu si tady vodložit?
- Samozřejmě, udělejte si pohodlí, vodložte si. Já mám tu nepříjemnou povinnost udělat na vás posudek, pane Patera. Proč? Proč to chtějí?
- To byste měl vědět vy, ne?
- Já se ptám vás, jestli teda víte, proč to chtějí.
- Já to vim.
- Proč?
- Sem u výslechu?
- Prosim?
- Sem u výslechu?
- Ne. Vůbec ne.
- Já sem rád, že jsme se potkali. Svého času, loni, myslim počátkem září to bylo, jsem vám psal takový dopis, že celkem oceňuju vaše vyjádření pro místní noviny, Ústecký deník.
- To ste byl vy?!
- To se týkalo právě, právě této věci se to také týkalo.
- Aha.
- Vy ste mi ani neodpověděl, já sem vám posílal nějaký písemnosti o syndromu zavrženého rodiče.
- Mám, mám, mám, mám, mám, mám. Vy ste někdy byl u psychiatra? Nebo nebyl?
- No tak, já si myslim, že jich několik znám, tak asi sem byl.
- Takže asi víte, jak probíhá takový běžný psychiatrický vyšetření?
- Já nejsem psychiatr, tak to nemusim vědět.
- Ne, že se vás budu ptát asi na spoustu věcí. Jestli teda souhlasíte s tim vyšetřenim. Nemusíte souhlasit.
- Mně se nikdo na souhlas neptal.
- To jako vy ste svobodnej člověk, kterej si může rozhodnout. Takže se vás ptám, jestli teda jako souhlasíte s tím vyšetřením, nebo ne.
- Mně se nikdo na ten souhlas neptal, kompetentní, to znamená já sem dostal vyrozumění o tom, že se mám k vám dostavit, tak sem se dostavil, sem tady. Dostal sem opatření policejního komisaře o tom, že se bude dělat ten posudek, ale jak vy ho budete dělat, to je snad vaše věc. Ne?
- No, a vy s tim můžete nebo nemusíte souhlasit.
- Mně se nikdo před tim opatřenim policejního komisaře na to neptal.
- Tohle opatření ste asi čet, že?
- Ano.
- To máte, jo?
- Ano.
- Takže víte, vo co teda de?
- Ano.
- Tak fajn. Takže podívejte, pane Patera, já si sem zavolám ještě pani setřičku, která mi teda bude psát, ty vaše odpovědi, aby to bylo zdokumentovaný, a musim se vás zeptat na spoustu věcí. Souhlas?!
- Já si myslim, že ten můj souhlas není rozhodující. Už sem to řekl několikrát, o tom rozhodl policejní komisař a neptal se mně. Tudíž já plním to, co on nařídil.
- Pane Patera, já nejsem policajt. Co dělaji policajti, to je jiná věc, ale teďko ste teda u doktora, který je, není policajt.
- Pane doktore, kdybyste mě pozval v září loňského roku jako reakci na muj dopis, tak se s vámi rád sejdu a můžeme si povídat o čemkoliv. V této situaci je ta záležitost mezi námi poněkud jiná. Vy jednáte v duchu toho, co rozhodl ten policejní komisař.
- Ne, to ne.
- Tudíž já do toho svými souhlasy nebo nesouhlasy nemůžu zasahovat.
- Já nejednám v duchu žádnýho komisaře, pozor.
- Jednáte v duchu o čem on rozhodl.
- Ne. Von rozhodl vo tom vyšetření, ale já odpovídám jenom na tydlety otázky.
- Odpovídejte, pane doktore. Já vám je nekladu, ty otázky. Oni vám je kladou, oni vám za ně zaplatí.
- Já na ně musim odpovědět. Přesně tak.
- Tak. Já se musim dostavit, já sem investoval, nebo promrhal sem už spoustu času na to, promrhám tim spoustu peněz na tu cestu sem, ale jestli já s tim budu souhlasit nebo ne, to si mys-lim, že tady není předmětem toho našeho setkání.
- Já sem pouze se vás na to zeptal.
- No, tak už ste se zeptal.
- Dobře. Tak fajn. Takže. Můžete? Můžete na chviličku? (sestře) Takže pane Patera, nejdřív bych rád věděl něco o vašich rodičích. Žijí vaši rodiče ještě?
- Pane doktore, to se týká mého soukromí, myslim si, že mám právo na ochranu svého soukromí, týká se to dalších osob, i ty osoby mají právo na ochranu soukromí. Do toho státní policii nic není.
- A o svojí osobě mi taky něco řeknete, nebo neřeknete?
- Co vás zajímá, pane primáři?
- Kde ste se narodil, jaký ste měl nemoci, s čim ste marodil?
- To je opět záležitost mého poměrně úzkého soukromí, nebo intimních záležitostí. Ten spis je v podstatě potom, ten trestní spis je v podstatě věc veřejná, to se bude jednou projednávat u veřejného soudu, to znamená já si také mám právo chránit svoje soukromí.
- Dobře. Takže za těhletěch podmínek já nemůžu provést ambulantně todle vaše vyšetření, pane Patera. V tomhle smyslu se vyjádřim teda policii.
- To se vyjádřete. Já sem se dostavil, myslim si, že se to nijak nezmařil, to, že vám odpovídám také ničím, nebo nemařím to, co se děje. Jestli máte nějakou pravomoc, nebo ten státní policajt, mi nařizovat co vám mám odpovídat, tak mně s tim seznamte, ale zatím si myslim, že to tak není.
- No, souhlas. Takže tim sme skončili. Tim je to vyřešený. (na chodbě ovšem hlavně čekají stále pacienti a blíží se 16. hodina - podle cedule u ordinace si pracovní dobu pan primář určil jen do 15. hodiny)
- Dobře.
- Tím je to vyřešený. To vyšetření asi bude muset provést někdo jinej a může se stát, že vás teda budou žádat o ústavní vyšetření.
- Já nevim proč, pane doktore.
- Poněvadž já nemůžu provést ambulantní vyšetření.
- Ale já sem se dostavil. Dostavil jsem se?
- No, vy ste se dostavil.
- Odpovídám vám na vaše otázky?
- Odpovídáte.
- Tak vidíte.
- No. V pořádku. Těšilo mně. (s tlesknutím podávání ruky)
- No, vy mi vyhrožujete.
- Nevyhrožuju.
- Na shledanou. Nebo radši ne, asi že?