. JUSTIČNÍ KANÁL

JUSTIČNÍ KANÁL
... sledujte výkon práva v českých zemích ...

Mozaika

Napsali o justici - I, červenec 2005

Justiční divno

Jiří Franěk, Právo 28. 7. 2005

Nesluší se prý kritizovat rozhodnutí soudů, protože kritika - často navíc nekvalifikovaná -zpochybňuje nedocenitelný pocit, že žijeme v právním státě. Beru tedy za svou svatou povinnost odepřít si kritiku - ale ať se snažím sebevíc, nedokážu si často odepřít údiv. Například nad tím - a to se stalo nejednou - že dva soudy posuzují dva podobné případy, ale rozsudky jsou jako nebe a dudy. Prakticky za stejný delikt dostane jeden pachatel příděl jako za hrdelní zločin, druhý vyvázne s trestíkem zanedbatelným a navrch jen podmíněným.

Ale když už jsme u té podmínky, k tomu jeden zajímavý postřeh. Škoda že jsem si nedělal čárky, kolikrát jsem se upřímně podivil, že s podmínkou odchází od soudu pachatel závažného trestného činu, který má v popisu práce trestnou činnost pronásledovat. Zkrátka policista. Možná mi unikl nějaký případ, kdy tomu tak nebylo, ale již delší čas mám podivný pocit, že policejní služba není u soudu přitěžující, ale naopak polehčující okolností zločinu.

Poslední rozsudek toho druhu padl v úterý v Klatovech. Dva policisté si podle verdiktu nakradli za půl miliónu, oba odešli s podmínkou. Nekritizuji, jen se divím. Velice. A protože už jsem v tom divení dost honěný, napadla mě absurdní myšlenka: kdyby mi archivář klatovského soudu dokázal, že odtud odchází s podmínkou naprostá většina pachatelů půlmiliónových krádeží, divit bych se přestal, anebo by mě to udivilo ještě víc? Nicméně obávám se, že to nehrozí.

Kromě toho mě ale vážně jímá podezření, jestli tu nehraje roli zvyk, železná to košile. Policie a justice spolu úzce spolupracují, a spolupráce vytváří vztah. A kde jsou vzájemné vztahy, mnohdy i osobní, tam se samozřejmě tradičně daří jistým ohledům. Tak třeba za starých časů, kdy život sestával ze samých jistot, měli příslušníci vébé a estébé jednu zvláštní jistotu, s níž pracující lid nebyl seznámen. Pokud se dostali do skutečně velkého maléru a museli do vězení, nešli do toho ošklivého s dvojitým katrem, šli do takzvané pobočky pro místní výkon trestu. To byl fešácký kriminál bez ostrahy, jinak určený jen pro pachatele trestných činů, spáchaných z pouhé nedbalosti.

Možná ale jen blouzním z veder, všechno je v Klatovech v pořádku a v nejbližší době mě nějaký jiný rozsudek vyvede z permanentního údivu. Bylo by to velice žádoucí, protože zdaleka nejsem sám, kdo se diví. A příliš mnoho údivu mezi lidmi může i bez kritiky leccos zpochybnit.

Odstřel

Jan Kraus, Blesk 27. 7. 2005

Jako z pohádky: Soudce pražského vrchního soudu a bývalý soudce Nejvyššího soudu pan Sovák havaroval s autem a měl v krvi alkohol. Ne ale nějakou špetku vína po obědě, přes dvě promile. Nápad, jak nepříjemnou kauzu nenápadně sprovodit ze světa, vymyslel a pokoušel se realizovat jeho litoměřický kolega soudce Knotek.

Soudce Sovák navíc čelí obvinění z plagiátorství, když pod svým jménem publikoval práce, kterých ale nebyl autorem. Česká televize odvysílala policejní záznam odposlechu obou soudců, když kuli pikle a hned jsem měl pocit, že jsme zpátky u fotbalové aféry.

Další soudce, kterého čerstvě čeká kárná žaloba, je ten, který má na svědomí nedávné propuštění brutálního gangu zabývajícího se prostitucí.

Budete-li tuto pohádku "Otřech soudcích" vyprávět dětem, budou mít dojem, že soudce je vlastně druh zločince nebo podvodníka. O to větší logiku pak pro ně bude mít někdy šokující shovívavost soudců vůči obviněným. Budete-li jim vyprávět dospělým, budou jim za chvilku stát vlasy na hlavě hrůzou. I plešatým.