. JUSTIČNÍ KANÁL

JUSTIČNÍ KANÁL
... sledujte výkon práva v českých zemích ...

Jak to vidí ...

Jiří Fiala:

Bitvu jsme vyhráli, válka pokračuje

8. června 2005

Před Obvodním soudem pro Prahu 6 probíhalo přelíčení ve věci "domácího násilníka" Mgr. Pavla Štičky, husitského faráře, který byl po sedmiměsíčním bezdůvodném držení ve vazbě obžalován z několika závažných trestných činů, kterých se měl dopustit na své manželce a dětech. Mimo jiné měl manželku několikrát znásilnit, dceru pak zavírat do koupelny a různě ji trýznit. Zajímavou od samého začátku byla především skutečnost, že celé obvinění - a následně pak i obžaloba - byly postaveny pouze na výpovědi jeho manželky a její matky. Nikomu se prokazatelně nic nestalo, žádná škoda nevznikla, přesto státnímu zastupitelství stačila takto chabá konstrukce k držení podezřelého v dlouhodobé vazbě.

V průběhu přelíčení, sledovaného mj. i vládním zmocněncem pro lidská práva Svatoplukem Karáskem, vycházely najevo vskutku zajímavé skutečnosti. Především policie a státní zastupitelství jednaly v příkrém rozporu k dosavadnímu vývoji rozvodového řízení manželů Štičkových a zejména pak k výsledkům řízení o úpravu poměrů nezletilých dětí, kdy ostatní státní orgány se začaly definitivně klonit k názoru, že matka, u níž byla indikována porucha osobnosti, nemůže mít nadále děti v péči, zvláště působí-li jim těžká traumata programovými naschvály vůči otci, který za nimi starostlivě jezdil a právem se obával o jejich další osud a zvláště pak o jejich zdraví. Dodejme, že kromě indikované poruchy osobnosti matky dětí Karoliny Štičkové se i její sestra léčila na psychiatrii, její matka - mimochodem třikrát rozvedená - dávala najevo svou nesnášenlivost a agresivní sklony i při čekání na chodbě před jednací síní, což nemohli přehlédnout jak účastníci řízení, tak zejména přítomná veřejnost. Přesto pro státní zastupitelství se jednalo o zcela "věrohodné osoby".

Soud za předsednictví JUDr. Naděždy Brčákové projevil nevšední schopnost logicky myslet a porovnat si údaje navzájem, což v našich podmínkách není zdaleka samozřejmostí. Především správně usoudil, že fotografie dětí, na nichž se spokojeně smějí a hrají si s otcem, nesvědčí příliš o skutečnosti, že by byly otcem týrány a že naaranžovat takové fotografie je prakticky nemožné vzhledem k tomu, že se děti neumí přetvařovat. Rovněž výpovědi svědkyň z místa bydliště v ničem nenasvědčovaly, že by dcera Štičkových projevovala jakékoliv známky týraného dítěte, naopak - vždy se chovala jako dítě spokojené s přiměřenými radostmi jejímu věku. Své intelektuální schopnosti projevil soud i tím, že se obtěžoval seznámit se se spisem Štičkových z civilního řízení o úpravu poměrů dětí probíhajícího u téhož soudu, ze kterého zjistil poměrně velmi zajímavou skutečnost - že totiž sama matka dětí předtím, než se dozvěděla o záměru orgánů péče o dítě svěřit děti otci, sama u soudu vypověděla, že otec se o děti stará, projevuje zájem a podílí se na jejich výchově. Soud pak správně konstatoval, že matka týraných dětí by něco takového vypověděla jen ztěží. Svou roli sehrály i znalecké posudky, které primární agresivitu u obžalovaného prakticky zcela vyloučily jako velmi nepravděpodobnou a obžalovaného - na rozdíl od matky dětí - charakterizovaly jako vyrovnanou, klidnou osobnost.

Po čtvrtém celodenním jednání tak soud v pozdních odpoledních hodinách ve středu 8. června vynesl konečně osvobozující rozsudek, ve kterém byl Mgr. Pavel Štička zcela zproštěn obžaloby ve všech bodech.. Na to, že ještě před šesti týdny ho k soudu přiváděla ozbrojená eskorta z ruzyňské vazby, to jistě není špatný výsledek, ke kterému naší justici upřímně gratulujeme.

Státní zástupkyně JUDr. Kusáková, po svém závěrečném projevu, ve kterém ji jako jediný argument zůstal feministický šovinismus a ve kterém v rozporu s celým důkazním řízením požadovala pro obžalovaného nepodmíněný trest, se - bledá vzteky - ještě do protokolu odvolala, namísto aby ihned rozhodla o uvalení vazby na Karolinu Štičkovou a její matku pro mnohačetná křivá obvinění a opakovaně křivou výpověď před soudem.

Otázkou zůstává, zda by si vůbec dovolila podobnou obžalobu podat, natož pak bez soudu někoho držet ve vazbě po dobu 7 měsíců, pokud by věděla, že v případě soudního neúspěchu zaplatí obžalovanému odškodné z vlastní kapsy, a ne z kapes daňových poplatníků, a ještě bude ráda, když sama nebude čelit obvinění pro zneužití pravomoci veřejného činitele.

Obhájce obžalovaného, JUDr. Štěpán Roman, poté, co mu představitelé přítomných občanských sdružení gratulovali k vítězství, skromně prohlásil, že to jsme vyhráli my všichni, protože bez účasti a pozornosti právě občanských sdružení kriticky sledujících práci justice, by s ním i jeho klientem zametli, jak se tomu naučili za totality.

Bohužel, procesu nevěnovala patřičnou pozornost naše media, ač by rozhodně měla, a to už proto, že projednávání zákona o domácím násilí postoupilo do druhého čtení ve sněmovně a reálně tudíž hrozí, že bude-li tento zákon na základě křiku přihlouplých feministických sdružení schválen, stanou se takovéto novodobé čarodějnické procesy u našich soudů pravidlem a rozvádějící se manželce bude ke zbavení se manžela a otce svých dětí plně postačovat sepsání smyšlených báchorek na nejbližší policejní stanici.

Mám za to, že účast u tohoto procesu měla být pro naše poslance povinnou záležitostí, asi jako pro školáky povinná školní četba. Pak by svůj čas jistě rádi věnovali užitečnějším věcem nežli nepodloženým feministicko-komunistickým tlachům a návrhům zákonů vrhajících naši již tak dost zoufalou justici o několik století zpět a nahrazujících povinnost objektivního důkazního řízení hysterickým křikem ječících feministek.

Co říci závěrem? Totéž, co stojí v záhlaví - bitvu jsme sice vyhráli, válka občanských sdružení za lidskou tvář naší justice však pokračuje beze změny dál. Na arogantních justičních strukturách se nic nezměnilo, jen pod tlakem veřejnosti trochu uhnuly. Pokud tento tlak poleví, vrátí se zase tam, kde byly předtím - k aroganci a svévoli. A tomu právě angažovaná občanská sdružení brání. Jejich síla a vliv pak zjevně rostou každým dnem.