. JUSTIČNÍ KANÁL

JUSTIČNÍ KANÁL
... sledujte výkon práva v českých zemích ...

Jak to vidí ...

Jiří Fiala:

Sání odjel, mafie zůstala

25. srpna 2005

Málokdo asi mohl přehlédnout zprávu o tom, že Nejvyšší soud v Brně prohlásil celé dosavadní trestní řízení a zejména pak držení ve vazbě katarského prince Sáního za nezákonné, vazbu zrušil a umožnil tak vydat Sáního k trestnímu postihu do jeho vlasti. Je jistě typickým obrazem stavu naší justice nejen to, že toto naprosto logické rozhodnutí trvalo tak dlouho, ale zejména, co mu předcházelo.

Ministr spravedlnosti má ze zákona právo za jistých okolností rozhodnout o předání trestního stíhání do zahraničí. V zákoně to prostě je, může si to najít a přečíst každý gramotný člověk. Navzdory tomu, že soudci se prohlašují nejen za gramotné, ale přímo za elitu tohoto národa, trvalo jim celý rok, než si tuto jednoduchou větičku v zákoně našli, přečetli a hlavně se jí začali řídit. Přičemž není od věci zdůraznit, že to byli soudci brněnští. Ti pražští svorně vytrvali ve svém zcela nezákonném odporu proti rozhodnutí ministra spravedlnosti a udělali si z případu jakýsi prubířský kámen, kam až ve své svévoli vůči rozhodnutí nejvyšších státních představitelů (kteří by měli reprezentovat vůli tohoto národa) mohou zajít. A ukázalo se, že hodně daleko. A hlavně - jako vždy - zcela beztrestně.

Právě tento případ odhalil, nakolik je soudcovská mafie silná a jakou musí mít podporu u současně vládnoucích struktur sociální demokracie a možná i jinde a jaký vliv má dokonce i ve sdělovacích prostředcích. Ty - bohužel - sehrály (alespoň ve své většině) značně smutnou roli a namísto aby trvaly na přísném respektování zákona a potrestání těch, kteří ho nerespektují, začaly se postupně obracet (na čí asi objednávku ?) proti ministru spravedlnosti podsouvajíce mu nejrůznější spekulace o milionových úplatcích od arabských šejků a když ani to dostatečně nepomohlo, začaly ho veřejně pomlouvat, že je příliš mladý, nemá zkušenosti a také že nezvládl svůj resort, do kterého prý "nezapadl".

Ač ministra spravedlnosti osobně neznám, rozhodně bych se klonil k názoru, že "nezapadnout" do resortu, kde mafiánský zákon omerty, tedy přísné kolegiální mlčenlivosti a vzájemného krytí je nade vše a teprve daleko za ním, ve frontě kdesi vzadu stojí zákony oficiálně schválené parlamentem, může být spíše předností a důkazem pevné osobnosti nežli vadou.

Rád bych na tomto místě vzpomenul osobní zkušenosti ze Dne otevřených dveří pořádaného letos v květnu na Obvodním soudě pro Prahu 1, kam se před nezkušenou školní mládež přišel zviditelnit a hlavně presentovat v jakémsi "lidském" světle vedoucí pražské justice Dr. Sváček (mimochodem, jakmile zjistil, že v sále není jen pozvaná naivní školní mládež, ale také představitelé některých jemu ne zrovna nakloněných občanských sdružení, byla okamžitě zdvojnásobena přítomnost justiční stráže, do té doby takřka neviditelné) . Pan velkopředseda nám na přímý dotaz, jakým způsobem zohlednil jeho soud vládní rozhodnutí o syndromu zavrženého rodiče a jak ho hodlají soudci jeho soudu uplatňovat v praxi otevřeně sdělil ( a to samozřejmě vybranými slovy - ostrá slova on nemá totiž zapotřebí, zvláště pokud vedle něj stojí zbrojnoši s ostře nabitými pistolemi) , že ho uplatňovat nehodlají a že vládní nařízení jim může být lhostejné jako včerejší den.

Na tomto přiznání - vzdor jeho neskutečné drzosti - lze samozřejmě ocenit neobyčejnou otevřenost prezentující sebevědomí, ke kterému tato postkomunistická mafie v létech od tzv. sametové revoluce dospěla. Se stejně drzou otevřeností vzdorovala v té době naprosto legálnímu a pochopitelnému rozhodnutí ministra spravedlnosti ohledně vydání Sáního. Otevřeněji demonstrovanou nadutost, zvůli a pohrdání nejen zákony, ale i zbytkem společnosti, který si mimochodem tuto pologramotnou "elitu" platí na daních, si lze sotva představit.

Zatímco sicilští mafiáni si musejí "svoje" soudce pracně a draze kupovat, v Praze je to jinak. Tam totiž mafie převzala soudy včetně rozhodování o jejich personálním obsazení komplexně. Bez sebemenšího rizika zpětné kontroly, natož pak postihu nebo odvolání. Každé kárné řízení je udušeno už v zárodku, každé trestní oznámení na soudce končí povinně v koši a pokud náhodou přece jen k nějakému jednání (iniciovanému zase jedině ministrem spravedlnosti) v tomto směru dojde (viz soudkyně Vondráčková z případu Luboše Patery z Ústí n. Labem), kárný senát už ví, jak ji bezpečně - a hlavně nezákonně - podržet. Vždyť v něm sedí zase soudci, a pro ty zákon omerty platí dvojnásob.

Tak si říkám, jestli by Dr. Sváček neměl - namísto potěmkinovských Dnů otevřených dveří - pořádat školení pro své kolegy ze Sicílie na téma "Napřed hlavní město, potom celou zemi". Ti by jistě nejen rádi do Prahy za cenným poučením přijeli, ale poslouchali by se zatajeným dechem a v závěru i bledli závistí a Dr. Sváček by se vysokého morálního ocenění svého celoživotního díla jistě dočkal.

Justici sledující Spolek Šalamoun vydal při příležitosti odjezdu prince Sáního do Kataru prohlášení, v němž jednak gratuluje ministru spravedlnosti, jednak vyzývá vrchní státní zástupkyni Marii Benešovou k okamžité rezignaci. Sdružení K 213 toto stanovisko samozřejmě plně podporuje, ale navíc se domnívá, že nelze nechat bez povšimnutí mafii, která rok vzdorovala zákonu, vůli ministra spravedlnosti a která otevřeně prohlašuje, že bude pohrdlivě vzdorovat vůli celé ostatní společnosti i nadále, za což se ocenila výplatou 13. a 14. platů ve statisícových částkách na každého jednotlivého soudce. Na něco podobného nejen že musel celý zbytek společnosti dávno zapomenout, ale dokonce mu to zní jako science fiction.

Sdružení K 213 vyjadřuje i obavu o mladé soudce, kteří - možná s nejlepšími úmysly - do justice nastupují, a pak jsou konfrontováni s ledovou realitou: Buďto přijmout mafiánské způsoby zavedené a představované především komunistickým dinosaurem Sváčkem, anebo z justice zase odejít a přenechat ji těm, kteří tato pravidla přejmou.

K 213 se domnívá, že ač stav státních zastupitelství je v mnohém ještě více alarmující nežli stav soudů, pokud by se měla personální změna někde uskutečnit, pak především ve vedení pražského městského soudu, a to co nejrychleji, neboť včera již bylo pozdě. Taková změna by vyslala i jasný signál celému zbytku justice včetně státních zastupitelství.