. JUSTIČNÍ KANÁL

JUSTIČNÍ KANÁL
... sledujte výkon práva v českých zemích ...

Jak to vidí ...

Jiří Fiala:

Teplický soud: Jediné stání proti Luboši Paterovi znamenalo zemětřesení, jaké tento soud ještě nezažil

25. dubna 2008

Dnešního dne proběhlo u Vrchního soudu v Praze kárné řízení proti dvěma soudkyním Okresního soudu v Teplicích : Předsedkyni soudu JUDr. Evě Tilleové a soudkyni tamního soudu Mgr. Veronice Filevové.

...aneb o tom, kterak padla kosa na kámen.

Ačkoliv kárné řízení mělo proběhnout proti dvěma soudkyním teplického soudu, k jednání se dostavila jen jedna z nich : Mladší Mgr. Veronika Filevová. Starší, předsedkyně soudu Tilleová, se k soudu vůbec nedostavila a předseda kárného senátu hned na začátku jednání oznámil, že se tato vzdala funkce předsedkyně okresního osudu sama a že tudíž kárné řízení proti ní pokračovat nebude, neboť již není předsedkyní soudu. Evidentní nelogičnost, protože dotyčná osoba se kárného provinění dopustila ještě jako předsedkyně soudu, a tudíž v této pozici také měla být stíhána.

Bohužel, v jednání kárného senátu to nebyla nelogičnost jediná. Další bylo, když na obžalovanou Mgr. Filevovou přečetl senát posudek, sestavený stejně kárně se provinivší předsedkyní soudu, navíc v době, kdy již bylo nesporné, že obě půjdou před kárný senát, a tudíž lze takový posudek považovat za bezcenný blábol vystavvený jednou obviněnou na druhou obviněnou v téže kauze. Právní vědomí kárného senátu ovšem nedošlo ani tak daleko, aby tuto školáckou chybu byl schopen napravit.

"Posudek" taky vypadal podle toho - soupis chvalozpěvů na neexistující přednosti mladé soudkyně.

Po přednesení obžaloby předsedou ústeckého krajského soudu JUDr. Kohoutkem byl přehrán záznam z jednání ze dne 19. prosince loňského roku, kdy měl být souzen obžalovaný Luboš Patera a poté bylo přisotupeno k výslechům svědků - Zdeňka Jemelíka, Johna Boka a nakonec i samotného původně obžalovaného Luboše Patery. Byly přečteny i některé listinné důkazy, jako například vyhláška vydaná předsedkyní soudu o kontrole osob při vstupu do budovy a o kontrole vypnutí mobilních telefonů.

O teplickém soudě začaly vycházet najevo roztodivné věci - jejichž logickým vyvrcholením pak byl masový konflikt s občanskou veřejností dne 19. prosince loňského roku.

Z provedených důkazů vznikl jednoznačný dojem, že teplický soud si dělal, co chtěl a na platné zákony se příliš neohlížel. Masová zvůle soudců zejména trestního úseku soudu šla tak daleko, že nad tím vyjádřil zděšení i předseda Krajského soudu v Ústí nad Labem Kohoutek. Odebírání mobilních telefonů se totiž v Teplicích již několik let stalo běžnou praxí - aniž si na to kdokoliv stěžoval !! Sám obhájce obžalované soudkyně, sám teplický advokát, potvrdil, že mu byl u soudních jednání běžně odebírán telefon a že ho nikdy nenapadlo si na to stěžovat, protože si nechtěl pohněvat soudce, neboť se chce právničinou živit i v příštích letech.

Jinými slovy : Na teplickém soudě vzniknul naprosto unikátní protizákonný stav, na který se ovšem všichni účastníci řízení báli si stěžovat, a díky tomu přetrval několik let (!!) - a nebýt masové návštěvy právně kultivované veřejnosti z Prahy, která přijela na soud Luboše Patery, stát ve státě, kterým se teplický soud zjevně stal, by snad trval na věky věkův amen.

Mladičká soudkyně pak byla jen logickou obětí a současně spolutvůrkyní této zvůle, přičemž si dost možná ani neuvědomovala, že by se dopouštěla něčeho špatného nebo dokonce ryze nezákonného.

Tak mě napadá kacířská otázka: Copak se asi ještě všechno děje na venkovských soudech, které měly tu smůlu, že tam zatím ani Luboše Patreru, ba ani mě, nesoudili ?

Konečný verdikt kárného senátu byl pak neskutčně, ba směšně mírný - jak už lze od převážně babského senátu, soudícího rovněž ženskou, navíc mladou soudkyni, očekávat - prý se kárného provinění sice dopustila (a to zejména památnou větou, že Ústava ji nezajímá), ale samotné projednání věci před kárným senátem je prý pro ni dostatečným trestem, a tak soud od potrestání upouští.

Její právník neopomněl v závěrečné řeči zdůraznit její statečnost, že se vůbec k projednání svého kárného provinění před kárný senát dostavila.

Okamžitě se mi začala vnucovat další kacířská myšlenka: Jestliže od soudkyně je statečností přijít na soud, kde jí hrozí maximálně směšné snížení platu na kratičkou dobu, neměl bych být já, když mě během posledních pěti let soudí prakticky bez přestání, a hrozí mi ne směšné důtky, ale několikráte až 8 let nepodmíněně, už rovnou národním hrdinou ?

Jakpak by asi vypadala kterákoliv ze současných soudkyň, kdyby ji třikrát prohnali bezdůvodně kriminálem, sebrali jí děti a zabavili dům ? Přežila by to aspoň jediná ve zdraví ?

A tak po dnešním jednání je jistý jediný pozitivní výsledek: Už ani v Teplicích Vám nikdo mobilní telefon nezabaví. A mladičká soudkyně se tak zapotila před původně souzeným obžalovaným, že může nadosmrti přemýšlet o tom, jak vrtkavá je přízeň osudu a jak rychle se může situace změnit. Zásadním způsobem.

Dnešní kárný senát Vrchního soudu v Praze potvrdil jediné: Od kárných senátů spravedlnost nečekejme. Čekali bychom marně.

Zjednejme si ji sami!!

(autor je mluvčí sdružení K 213)