. JUSTIČNÍ KANÁL

JUSTIČNÍ KANÁL
... sledujte výkon práva v českých zemích ...

Jak to vidí ...

Martin Stín:

Soudci proti svobodě slova

3. října 2007

Luboš Patera je známý jako představitel občanského sdružení Spravedlnost dětem, jehož členové vyhráli u Evropského soudu pro lidská práva řadu pří proti českému státu, na který si stěžovali kvůli nesprávnému vedení jejich řízení o úpravu styků s dětmi. Podle běžných měřítek je slušný člověk. Nekrade ani nevraždí, živí se poctivou prací, neholduje alkoholu, drogám ani hazardním hrám, nevykazuje znaky sexuální deviace. Podle policejního psychologa je nadprůměrně inteligentní. Na veřejnosti, při projednávání své věci nebo záležitostí „rozhněvaných rodičů“, okradených bývalým manželským protějškem za součinnosti justice o možnost těšit se ze svých dětí, vystupuje sice důrazně, ale v rámci společenských norem slušného chování. Vzácná drobná „ujetí“ lze omluvit vzhledem k tomu, co prožil. Přesto se nemůže stýkat s dnes již zletilým synem, ač od r.1989 prodělal řadu soudních jednání v rámci řízení o úpravu styků s nezletilým a při trestním stíhání dnes již bývalé manželky, která mu ve styku bránila bez ohledu na soudní rozhodnutí. Vztah syna k otci během té dlouhé doby zanikl. Protože manželství nelze rozvést, dokud nejsou dořešeny vztahy k dítěti, Luboš Patera dosáhl rozvodu až letos na jaře. Utrpěl skutečně hluboký zásah do svého soukromí.

Soudci, kteří by četli tento článek, by jistě namítali, že základem jeho tragédie je neúspěšné manželství. Mají jistě pravdu a nemá ani smysl přemýšlet nad tím, kdo z manželů k němu přispěl více. V kulturní společnosti by se rozpad manželství neměl dítěte dotknout. Má právo na oba rodiče a je povinností příslušných státních orgánů, aby se snažily mu zajistit styk s oběma třeba i s použitím donucovacích prostředků, pokud se oni sami z jakýchkoli příčin neumí dohodnout. Podíl soudců Okresního soudu v Ústí n.L., kteří se jeho věcmi zabývali, je tak nesmazatelný. Právo na styk se synem mu přiznali a upravili jeho rozsah, ale když manželka kladla odpor, v podstatě se postavili na její stranu neúnosným protahováním řízení proti ní, popř.její matce. Závaznost svých rozhodnutí o úpravě styku vynucovali tak, aby to odpůrkyni nebolelo, čili ve skutečnosti jí stranili. Tak např. k obžalobě z r.1994 proti ní nevydal soud do dneška žádné rozhodnutí. V řízení proti manželčině matce soud po vydání trestního příkazu zachoval tříletou nečinnost, a pak nakonec v rozporu se svým původním stanoviskem obžalovanou osvobodil. Když už uložil neposlušné manželce pokutu za maření soudního rozhodnutí, rozmělnil ji do malých měsíčních splátek, které vyvážil zvýšením výživného „zavrženému“ otci, čímž se mu vlastně drze vysmál. Počínáním ústeckého soudu v této kauze se zabývaly vysoké autority: Výbor pro lidská práva OSN, Evropský soud pro lidská práva, Ústavní soud ČR, Nejvyšší státní zastupitelství ČR, Vrchní státní zastupitelství v Praze, opakovaně též Ministerstvo spravedlnosti ČR. Jejich vyjádření k činnosti soudu byla jednoznačně záporná. Soudkyni Mgr.Ladislavu Hejdukovou dvakrát káral předseda soudu za průtahy a nevhodné chování. Bývalou soudkyni JUDr. Hanu Vondráčkovou kvůli jejímu způsobu vedení případu p. Patery pohnal býv. ministr spravedlnosti JUDr. Karel Čermák před kárný senát Vrchního soudu v Praze. Byla jím sice zproštěna ve skandálně vedeném řízení, ale poté, kdy se ministr JUDr. Pavel Němec odvolal k Nejvyššímu soudu ČR, z justice sama odešla.

Zmařením téměř osmnácti let života nepříjemnými soudními tahanicemi a ztrátou syna trápení Luboše Patery nekončí. V pátek 12. října 2007 stane před trestním senátem Okresního soudu v Teplicích, aby čelil obžalobě, která jej viní z trestných činů útoku na státní orgán a pomluvy. Měl se jich dopustit tím, že na tiskové konferenci, pořádané na chodníku před Okresním soudem v Ústí n.L., se vyjadřoval nelichotivě o činnosti soudců, kteří se od r.1989 vystřídali v řízení o úpravu jeho styku se synem a v souvisejících procesech, zejména v trestním stíhání jeho dnes již bývalé manželky, Žalobce hodnotil vystoupení p.Luboše Patery na tiskové konferenci tak, že obžalovaný „hrubě urazil a pomluvil státní orgán při výkonu jeho pravomoci“. Tiskové konferenci předcházelo Paterovo trestní oznámení proti soudcům, kteří jím byli zmiňování na tiskové konferenci, a proti manželčině advokátce. To ale bylo na ČR„uloženo“ jako bezpředmětné bez prověření orgány činnými v trestním řízení. Pro napadené nemělo žádné nepříznivé následky. Naopak zmiňovaní soudci a advokátka se spolčili za účelem vyvolání trestního stíhání Luboše Patery, na kterém ovšem ústecké orgány začaly pracovat bez průtahů a s velkou chutí. Mezi t.zv. poškozenými je výše zmíněná bývalá soudkyně JUDr. Hana Vondráčková, která z justice prchla před koncem kárného řízení. Dále je mezi tzv. poškozenými soudkyně Mgr.Ladislava Hejduková, která v trestním řízení proti matce manželky pana Patery sice vydala trestní příkaz, ale po odporu obžalované zachovala tříletou nečinnost.V průběhu opatrovnického řízení byla opakovaně napomínaná předsedou soudu pro nečinnost a nesprávné jednání. Připojila se i předsedkyně Okresního soudu v Ústí n.L. JUDr. Eleonora Studničná, která znevážila výše zmíněné kárné řízení tím, že až po skončeném dokazování a vyhlášení přestávky v jednání podala senátu písemné vyjádření ve prospěch obviněné soudkyně. Senát je v rozporu s jednacím řádem soudu přijal a na jeho základě pak rozhodl. Paní předsedkyně dala také souhlas k rozmělnění pokuty 30.000 Kč, uložené manželce poškozeného, do splátek po 500 Kč/měs., které jí byly kompenzovány zvýšením výživného na „znepřístupněného“ syna. Připojila se advokátka manželky Radky Paterové, JUDr. Marta Čiháková, jinak obžalovaná ve skandální kauze konkursního soudce Berky.

Trestní stíhání Luboše Patery je varováním občanům. Je obecně známo, že justice se v určitém rozsahu dopouští různých nepravostí. Ne vždy se podaří napravit její pochybení řádnými či mimořádnými opravnými prostředky, protože ani soudci vyšších instancí nejsou vybaveni nadlidskou schopností bezchybného rozhodování a navíc je často více zajímá neprolomitelnost soudního rozhodnutí než spravedlnost, proto si při vyřizování podání vedou povrchně. Za nesprávné rozhodnutí nelze soudce volat k odpovědnosti. Veřejný projev nespokojenosti s konáním soudců a státních zástupců je často vším, co kromě očí pro pláč zbude obětem justičních přehmatů.Veřejná kritika podezřelých postupů justice ovšem jen velmi zřídka vyvolá nápravu vadných rozhodnutí, význam pro osud postiženého občana nemá téměř nikdy. Obvykle nemá bezprostřední vliv na postavení kritizovaných soudců či státních zástupců. Přesto je důležitá, protože časem ji ve větší nebo menší míře začne vnímat veřejnost, novináři a po nich i různí lidé, podílející se na výkonu státní moci, uvědomují si kritizovaný problém a nakonec začnou hledat cesty k řešení. Dále veřejná kritika přispívá k utváření neformálních etických norem chování soudců a dalších příslušníků orgánů činných v trestním řízení, čímž justici kultivuje. Potlačování veřejné kritiky justice kriminalizací obětí justičních přehmatů, jež si touto cestou mírní bolest z utrpěných ran, je proto nežádoucí. A zneužívání postavení soudců a státních zástupců k obraně proti kritice, zvláště proti kritice aspoň z větší části věcně podložené, tedy pravdivé, je nemravné. Ti, kdož se takového jednání dopouštějí, zasluhují veřejné opovržení a zjevně i mocenský postih. Trestní stíhání Luboše Patery je dalším dokladem důvodnosti prezidentova varování před snahami některých soudců změnit tuto zemi z parlamentní demokracie v justiční stát.